Měli jsme přednášku o e-bezpečí

Dnes proběhla na naší škole v rámci prevence sociálně – patologických jevů přednáška na téma kyberšikana. Lektoři upozorňovali na rizika používání sociálních sítí, zejména facebooku. Seznamovali děti s výrazy jako například kyberstalking, kybergrooming apod. K jednotlivým situacím pouštěli dětem připravená videa. Ptali se dětí na jejich zkušenosti, na frekvenci přihlášení k sociálním sítím a nutno dodat, že i spousta dětí přiznala, jak jsou na internetu tajně připojeny i v noci nebo brzy ráno a když je jdou rodiče vzbudit, dělají, že spí. Dle statistik si děti povídají s rodiči asi 80 hodin ročně. Na internetu a sociálních sítích tráví děti ročně asi 1800 hodin. Nestojí toto, milí rodiče, za zamyšlení? A proto prosím čtěte dále.

Otřesnou skutečností, kterou se během přednášky děti nebály přiznat, je množství pravidelných uživatelů sociální sítě Facebook mladších 13ti let. To je totiž věková hranice, kterou musí uživatel legálně dosáhnout, aby si mohl zřídit účet. Děti tedy při zřizování svých profilů buď často vědomě lžou, nebo dokonce přiznávají, že jim účet zřídili rodiče. A přitom právě tato sociální síť je při nesprávném, lehkomyslném či jinak neuváženém používání zdrojem největších problémů dětí, které někdy vedou k velice tragickým koncům. Bylo by ošklivě naivní myslet si, že našim dětem se to přeci nemůže stát!

V žádném případě po vás, rodičové našich žáků, nechceme, abyste cenzurovali či pročítali profily dětí, ale rozhodně stojí za to minimálně si prohlédnout seznam přátel. Zjistíte, že jich jsou stovky! A bohužel je téměř jisté, že jsou mezi nimi lidé, kteří se vydávají za někoho jiného, lidé často psychicky nemocní. To jsou potenciální hrozby, časované bomby. Bohužel i na naší škole pravidelně řešíme situace, kdy se tito „přátelé“ probudí, začnou vyhrožovat, vydírat, ubližovat. To už je ale pozdě, proto navrhuji zkusit preventivně zjistit, zda opravdu všechny přátele vaše dítě fyzicky zná nebo zda je jisté, že jsou to opravdu ti, za které se vydávají.

Dalším nebezpečím jsou samozřejmě děti sobě navzájem. Dřív se problémy řešily z očí do očí, jinak to ani nešlo. Dnes má každý bohužel po ruce mobil či počítač a ten snese všechno, včetně různých vulgarit, pomluv či nevhodných fotek. A zde začíná kyberšikana, která je v mnoha ohledech horší, než šikana klasická. Pro nás učitele, kteří se v okruhu takové komunikace nepohybujeme, je velmi obtížné se o tomto nešvaru dozvědět, dokud nevidíme důsledky nebo nám někdo něco neřekne. A to už bývá pozdě. Proto máme další prosbu – mluvte se svými dětmi často na toto téma, zajímejte se o jejich virtuální život, sledujte jejich chování a v případě jakéhokoli podezření nás informujte, abychom mohli společně dětem pomoct.

Iva Pešková, preventistka ZŠ Kravaře

Zdeněk Šmída, ředitel ZŠ Kravaře