Listí nám přikrylo cestičku na Ronov,
když jsme šli zamykat náš hradní domov.
S nadmořským stoupáním přibyl i sníh,
nahoře na kopci každý pak ztich´.
Buřtík jsme opekli, bylo to príma,
kolem nás nádhera hradního sídla.
V zámku se otočil kovový klíč,
brány jsou zamčeny, kráčíme pryč.
Nejsme však smutní, sejdeme s radostí,
víme, že na jaře, hrad nás zas pohostí.
Hraběnky z Ronova