Dělat čerty a anděly je na naší škole výsadou deváťáků. Těšili jsme se moc, protože poprvé jsme se nemuseli bát, že nás čerti odnesou – no jak by mohli, vždyť čerti jsme byli my! Nejdříve jsme vyrazili do Mateřské školky, kde jsme museli opatrně, malé děti nás ještě neuměly tak prokouknout a evidentně nám moc nevěřily. Poté jsme zašli samozřejmě na kontrolu hříchů na Obecní úřad, kde jsme potkali jedinou duši hodnou kontroly a to hned duši místně nejvyšší! Pan starosta se doslova zapřísahal, že už nebude zlobit, vykřikovat, opisovat ani napovídat, tedy v případě, že by se ještě někdy vrátil do školní lavice. Jinak je to totiž duše čistá.
Ve škole to už šlo jako na drátku. Všechny zlobivě děti – naštěstí jich nemáme moc, slíbily co mohly, jen aby vyvázly ze spárů strašných čertů. Občas měl Mikuláš co dělat, aby tu čertí sebranku udržel na řetězech, ale povedlo se a děti dostaly dokonce sladkou odměnu od přítomných andělů.
deváťáci s třídní učitelem Mikulášem
