Když jsme jako 9. třída přišli s nápadem exkurze do Osvětimi, setkali jsme se s podporou. Po několika konzultacích s panem učitelem Kurešem a jeho obrovském zapojení nám přednesl plán této dvoudenní exkurze. My jsme byli šťastní, jelikož jsme se o něco zasadili a ono to vyšlo. Trochu nás tedy vystrašil čas odjezdu. Ale pro některé to tak hrozné nebylo, jelikož o půlnoci jsou normálně vzhůru.
Bojujíce se spánkovou deprivací jsme 16.5. nasedli do autobusu. Zastávek, kde se nastupovalo, bylo více. Nejprve v Kravařích, dále ve Stvolínkách, Blíževedlích a Dubé. Ano i v Dubé. Jeli s námi někteří žáci z tamní školy společně s jejich panem učitelem a paní vychovatelkou. Cestou se pár jedincům povedlo usnout, ale většina spíše poklimbávala. Kdo spal alespoň hodinu, tak byl šťastlivec. Kolem osmé hodiny jsme se začali přibližovat k polskému městu Osvětim. V jeho okolí se rozprostírá komplex koncentračního tábora. To už nás ale začal připravovat náš průvodce, Lukáš Lev, na to, co během několika hodin v Osvětimi uvidíme.
Osvětim byla nejdříve jen jeden tábor, který byl určen pro ruské válečné zajatce. Ten se nazývá Osvětim I. Tam jsme se vydali jako první. Prošli jsme bezpečnostní kontrolou a dostali jsme sluchátka, abychom mohli poslouchat výklad od našeho českého průvodce. Už na začátku prohlídky na nás dýchla zvláštní atmosféra. Prošli jsme branou s nápisem „ARBEIT MACHT FREI“ neboli „PRÁCE OSVOBOZUJE“. Chodili jsme kolem baráků, ve kterých vězni přespávali. Do některých jsme také šli. Na různých fotkách jsme viděli hrůzné výjevy utrpení. Viděli jsme vlasy, které byly vězňům, kteří se do tábora dostali, holeny. Sevřel se mi žaludek a chtěl jsem co nejdříve pryč. V jiném baráku jsme viděli fotografie vězňů, které byly pořizovány na začátku fungování tábora. Poté, co do tábora bylo odváženo více a více Židů, Romů a jiných lidí, kteří byli nepříjemní pro režim, se přešlo na tetování čísel. Po prohlídce zatuchlé a vlhké místnosti, což byla plynová komora, jsme vyšli pryč z areálu Osvětimi I.
Po pauze na oběd se náš autobus rozjel a po chvilce jsme stáli před branou do další části Osvětimi. Osvětimi-Březinky. Snad největší symbol holocaustu a my jsme stáli před ním. Koleje, po kterých jezdily „dobytčáky“ s lidmi odsouzenými na smrt, jsme viděli před námi. V Březince jsme šli do baráku, ve kterém byly záchody. Záchody se tomu ani říkat nedá. Bylo to několik desítek děr vedle sebe. Vězni tam byli dvakrát denně nahnáni a měli dvě minuty na vykonání potřeby. Pokud to nestihli, byli zbiti. Po rampě, kde se vystupovalo z vlaků, jsme prošli k bývalým plynovým komorám. Prošli jsme také barákem, ve kterém byla na zdech vyrytá jména, ale od turistů, kteří tímto zneuctili památku lidí, kteří v táboře trpěli. Kolem jedné hodiny jsme se vydali do hostelu, kde jsme se ubytovali.
Ráno nás čekala snídaně a návštěva Krakova. Pan průvodce nám ukázal zajímavosti města společně s hradem Wawel. Pak už jsme se za líbezného zpěvu zadní části autobusu dostali přes KFC a McDonald´s domu.
Velké poděkování patří panu učiteli Kurešovi za organizaci exkurze. A velké díky také pro Lukáše Lva, který nás Osvětimí a Krakovem provedl.
Filip Komenda
